Už několik týdnů předem děti ze čtvrtých tříd nacvičovaly vánoční písně, říkanky i známé koledy. S nadšením trénovaly hru na kytaru a akordeon, zdobily drobné dárečky a s nefalšovaným zaujetím přemýšlely, jak co nejlépe potěšit seniory, kteří na nás už netrpělivě čekali.
Když jsme vstoupili do společenské místnosti, atmosféra se rázem proměnila, jako by sem s dětmi vstoupil skutečný vánoční duch. Děti vystoupily odhodlaně, s radostí a lehkou nervozitou, která se však okamžitě rozplynula, jakmile zazněly první tóny a úvodní slova koledy. Klientům se rozzářily oči, mnozí se začali kývat do rytmu, jiní si hned začali tiše pobrukovat společně s námi.
Při známých koledách se zpěv rozléhal celou místností a děti i senioři tvořili jeden velký, dojemně sladěný sbor. V některých chvílích dokonce ukápla i slzička, ať už dojetím, vzpomínkami nebo prostou radostí, že je někdo přišel potěšit a věnoval jim svůj čas i srdce.
Na závěr si děti připravily krátkou vánoční modlitbu, která naplnila místnost pokorou a klidem. Poté přišlo předání drobných dárečků, které děti samy vyrobily. Bylo krásné pozorovat, jak malá pozornost vykouzlí na tváři seniorů úsměv, který říká víc než tisíc slov.
Z naší návštěvy se radovali všichni , žáci, kteří zjistili, že jejich úsilí má hluboký smysl, i klienti, pro něž bylo vystoupení milým zpestřením adventních dnů a připomínkou, že nejsou sami.
Odcházeli jsme s pocitem, že jsme udělali něco opravdu důležitého.