Základní škola a mateřská škola Svitavy, Riegrova 4

Pomocí lupy si žáci prohlédli stavbu žížalího těla, jednotlivé články i opasek. Pozorovali žížalu při pohybu a snažili se určit její přední konec. Pomocí hmatu i sluchu zjistili, že na každém článku má žížala drobné štětinky, které jí usnadňují pohyb v půdě.

Jednoduchými pokusy si také ověřili, jak žížala reaguje na různé vnější podněty – mechanické i chemické. Při kontaktu s vatou namočenou do kuchyňského octu se žížala odtáhla nebo zkroutila část svého těla. Doma si žáci pro své žížaly připravili „domečky“ a zjistili, že žížaly jsou světloplaché a rychle se stahují ze světla do tmy.

Během práce žáci výborně spolupracovali a dodržovali zásadu, že žížalám nesmí být ublíženo. Společně také diskutovali o významu žížal pro člověka i přírodu – o jejich roli při provzdušňování půdy a zlepšování její úrodnosti rozkladem odumřelých těl.